Indonésie

Indonésie je zemí s bohatou kulturní minulostí a velkým množstvím památek od nejstarších megalitických svatyní až po hinduistické či buddhistické chrámy, které i po staletích neztratily nic na své duchovní atraktivnosti. Minulost se zde prolíná s přítomností na každém kroku a ve všech dimenzích života.

Za spirituální centrum Indonésie a jihovýchodní Asie vůbec bývá pokládán ostrov Bali, ale také nejlidnatější ostrov Jáva nabízí zajímavá pozorování vztahů mezi člověkem a duchovním světem. Zdá se, že Indonésané jsou mnohem více spirituálně založení než Středoevropané a jsou si lépe vědomi přítomnosti duchovních energií v krajině. Každá svatyně – ať pravěká nebo historická – má svého strážce, člověka, který ji hlídá a dohlíží nad chováním návštěvníků. Nikoho překvapí, když projevíme hlubší zájem o energie místa a často nám sami ukazují, kde je nejvhodnější meditovat.

Prastaré svatyně i dávné chrámy jsou stále živé a příležitostně či pravidelně slouží k náboženským obřadům. Tomu odpovídají také duchovní energie, jejichž charakter i rozsah bychom ve středoevropských svatyních většinou marně hledali. Mnoho duchovních energií je v Indonésii vázáno právě na chrámové obřady, kdy při rituálech zesilují a mění spektrum přicházejících energií. Dálkové energie těch nejvýznamnějších javánských lokalit proudí převážně od západu k východu, tedy v podobném směru jako v Evropě; zdrojovou oblastí je patrně Indický oceán, podobně jako u nás Atlantik.

Zdá se mi, že na Jávě jsou zastoupeny ve značné míře právě duchovní energie zaměřené na rozvoj člověka. To je rozdíl od našich zemí, kde aktuálně navyšují a přibývají především energie produchovňující krajinu, tedy prostředí, v němž žijeme. Co to znamená? Těžko říci. Jakoby duchovní vývoj nás, Evropanů, ještě nebyl naplno nastartován a připravují se pro něj teprve předpoklady. I z tohoto pohledu je tedy Indonésie duchovně dále než naše okolí.